Zpět na seznam

Závojenka olovová

Entoloma sinuatum

Detail
Kategorie Houby
Šířka rostliny od 6 cm do 20 cm
Měsíce plodů Červenec, Srpen, Září, Říjen, Listopad
Popis

Závojenka olovová je častým původcem houbových otrav. Z tohoto důvodu bývá vyobrazena ve školních učebnicích botaniky. Její význam je pravděpodobně přeceňován, protože pravá závojenka olovová patří spíše mezi méně časté druhy evropské mikroflóry. V některých oblastech neroste vůbec. Daleko pravděpodobnější je, že k otravám dochází ještě mezi dalšími druhy závojenek, které jsou jí trochu podobné a vyskytují se častěji. Otravy po závojenkách jsou velmi prudké, již za jeden až tři hodiny se objeví nevolnost, bolesti hlavy, závratě, silné zvracení a průjmy, které trvají až tři dny. K závažným poškozením orgánů nedochází. Bylo-li použito velké množství plodnic, může nastat i smrt, zejména u starých a nemocných osob.

Závojenka olovová má klobouk 6 -20cm široký, masitý, nehygrofánní, v mládí dlouho zvonovitý, pak ploše klenutý, bělavý popelavý, kožově okrový, hedvábně lesklý. Lupeny jsou již od mládí žlutavé, později červenavé, u okraje klobouku zůstávají žluté, zoubkem přirostlé. Třeň je 6 -10 x 1 -2,5cm velký, bělavý, vláknitý, dole ztlustlý. Dužina je bílá vláknitá, chuť nepříjemná, moučná, vůně moučná. Výtrusný prach je růžový až masově červený.

Výtrusy jsou růžové, pěti až sedmihranné, tenkostěnné, hladké, s tukovou kapičkou.
Velmi podobný, také jedovatý druh, je závojenka vmáčklá (Entoloma rhodopolium) s šedým nebo šedožlutým kloboukem, který je hladký a nevláknitý, s lupeny v mládí bílými, ne žlutými. Chutná i voní moučně a roste v jehličnatých lesích.

Další jedovatý druh z listnatých lesů je závojenka páchnoucí (Entoloma nidorosum). Má šedohnědý klobouk, růžovohnědé lupeny a silný dusičný pach. Také závojenka mechovkovitá (Entoloma prunuloides) se závojence olovové podobá. Roste ale mimo les a není jedovatá. Lupeny nemá v žádném stadiu vývoje plodnice žluté.

Čeleď:
Entolomataceae - závojenkovité

Výskyt:
Závojenka olovová roste od léta, jen výjimečně i na jaře, až do podzimu v listnatých lesích, ale i na hrázích rybníků, kde tvoří mykorrhizu s buky, duby a habry. Roste v půdách s vyšším obsahem vápníku. Je to teplomilný druh, vzácný na severu Evropy, na jihu je jeho výskyt běžnější. U nás roste na jižní Moravě. V horách neroste.
Nové fotografie rostlin