Vyhledávání
      

Slizák lepkavý (Chroogomphus rutilus)

Houby > 

Šířka rostliny: 
od 3.0 cm do 10.0 cm
Doba plodu: 
Červen, Červenec, Září, Říjen
Použití: 
v potravinářství

Fotogalerie (3 fotek):
       Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Slizáky bývají pro lepkavou a slizkou pokožku klobouku považovány nezkušenými houbaři mylně za klouzky. Slizáky ale nemají naspodu klobouku rourky, ale na třeň sbíhavé lupeny, což prozrazuje příslušnost k čeledi slizákovitých hub.

Lupeny mladých plodnic bývají zakryté jemně vláknitým závojem, který se v dospělosti trhá, a na třeni z něj mohou zůstat zbytky připomínající prsten. Vědecky správné systematické zařazení slizáků je v řádu hřibotvarých hub. S hřiby mají plodnice slizáků shodné např. pigmenty, deriváty kyseliny pulvinové.

Slizák lepkavý má klobouk 3 -10cm široký, červenohnědý, lepkavý, lupeny žlutooranžové. Třeň je 5 -8 x 1 - 1,5cm velký, oranžově žlutohnědý. Dužina je oranžově žlutá, chuť i vůně houbová. Výtrusný prach je olivově černý, výtrusy hnědožluté, vřetenovité, hladké, cyanofilní. Cystidy jsou válcovité, často s inkrustací.

Příbuzný druh slizák švýcarský (Chroogomphus helveticus) nemá klobouk lepkavý, ale vláknitě plstnatý, což je patrné zejména za sucha. Má klobouk na povrchu suchý, pod lupou vláknitě nebo šupinatě plstnatý.

Slizák mazlavý (Chroogomphus glutinosus) má klobouk 5 -13cm široký, šedohnědý, slizký. Lupeny jsou bělavé, pak černající. Třeň je 5 -10 x 1,5 -2cm velký, bělavý, dole žlutý. Dužina je na bázi třeně citrónově žlutá, výtrusný prach je černavý, výtrusy hnědé, vřetenovité, poměrně tlustostěnné, hladké, cyanofilní. Cystidy jsou protáhle válcovité.

Čeleď:
Gomphidiaceae - slizákovité

Výskyt:
Rod slizák je v Evropě zastoupen jen několika druhy, v Severní Americe je jejich počet mnohem vyšší. Souvisí to s bohatstvím druhů severoamerických jehličnatých dřevin, protože slizáky jsou mykorrhizní houby, vázané výhradně na jehličnaté stromy.

Slizák lepkavý je rozšířen v celé Eurasii, v Severní Americe i v Japonsku. Byl také zavlečen s vysazovanou borovicí i na jižní polokouli. Vyskytuje se v létě i na podzim hromadně v jehličnatých lesích, pouze pod borovicemi, a to od nížin až do subalpínského stupně na Slovensku, kde roste pod kosodřevinou.
Slizák švýcarský je vzácnější. Roste v Tatrách pod smrky a borovicí limbou.
Slizák mazlavý má stejné rozšíření jako slizák lepkavý. V Evropě tvoří mykorrhizu se smrky. Provází smrk od nížin až do horských smrčin, ve kterých je častější. Plodnice se objevují od června do října. V Severní Americe se objevuje vedle smrků také pod jedlemi. V severní Kalifornii ještě v prosinci.

Použití:
Všechny druhy slizáků jsou jedlé, dobré houby, které je možné používat ve všech kuchyňských úpravách, někdy je vhodné pokožku klobouku sloupnout.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.